Jak stolovat s dětmi

Kdyby mi někdo v dětství vyprávěl, že jednou moje dcera bude požitkářsky vyprávět o tom, co zrovna pozřela ve školní jídelně a který šéfkuchař k nim zrovna zavítal, myslela bych si při tehdejším povinném dojídání UHO - univerzální hnědé omáčky, že se musí jednat o sci-fi. Pravda je však taková, že jsme se jen narodily každá v jiném tisíciletí.

Všimli jste si, kolik času věnují média gastronomii? Většina přitom ale vyzdvihuje jen jídlo jako takové, ale samotný smysl stolování stojí mimo jejich pozornost, přitom gastronomie není jen vaření a konzumace, ale také kultivované stolování.

Celý článek naleznete na webu Libčických novin.

Co mám rozečtené

Prosperita v digitálním věku

Díky laskavému doporučení vizionáře a předsedy Nanoasociace Jiřího Kůse jsem se začetl do Druhého věku strojů - optimistické knihy o budoucnosti digitálních inovací. Kniha dvou vědců z MIT psaná čtivým jazykem je plná nejen poctivých dat a příkladů, ale i roztomilých paradoxů.

Například mě potěšilo, že v rámci veřejně otevřených soutěží pro inovátory lidé se specializací mimo předpokládaný obor, tedy se vzděláním, výcvikem a zkušenostmi, které se nezdají pro inovační soutěž na první pohled relevantní, podle kvantitativních výzkumů častěji odevzdávají vítězná řešení.

Přes pozitivní vyznění knihy o naší budoucnosti plné zlevňování a rychlého přenášení jakéhokoli obsahu, umělé inteligence, robotů a dalších inteligentních (pří)strojů nenechávají Erik Brynjolfsson a Andrew McAffee nikoho na pochybách, že každá mince má jako vždy 2 strany. A tak nebývalá prosperita pro jedny může znamenat problémy s nalezením a udržením práce pro druhé. 

Podle autorů bude navíc díky prudkému rozmachu používání nových technologií daleko důležitější a zároveň zase o kus rizikovější, jak a co se budou učit naše děti. Jak zvládneme snížit zvyšující se rozpětí mezi tryskem digitálních firem a našimi školami či veřejnými institucemi se nechám překvapit. Nejlepší bude neleknout se obřích čísel popisujících exponenciální růst digitálních technologií a využít tento vzlet - jak jinak než pomocí nikdy zcela nekončících inovací :-) - pro prospěch celé společnosti.

Rodinná pravidla

V dnešní době ovládané kultem dítěte často ve své kanceláři vidím rodiče, kteří svým dětem takzvaně slouží. O tom, kam taková výchova spěje, velmi názorně vypráví klasická literatura jako třeba román Otec Goriot nebo balada Dceřina kletba z Erbenovy Kytice. Na druhou stranu ovšem existují také opačné případy, jako je ten můj. Jako dítě vyrůstající na dělnickém Ostravsku v době normalizace jsem byla podrobována ze všech stran pravidlům, o jejichž univerzální platnosti jsem měla pochybnosti už jako dítě školního věku. Moje dospívání pak připomínalo vzpouru, kterou bych už nechtěla zažít ani jako puberťák a jako rodič teprve ne. Co tedy dělat, abychom se vyhnuli oběma neblahým extrémům?

Více se dozvíte na stránkách Libčických novin.

Co právě vařím

Květakové curry

V létě 2014 jsem si odskočila již na třetí rodičovskou dovolenou a po více než roce jsem zpět. Nejprve opět s celkem rychlým pokrmem pro velké i malé. Pokud tedy zvládnou trochu indického koření, které prohřeje i ve studených podzimních dnech. 

Líbí se mi, že jsou dnes tak dostupné recepty od mistrů kuchařského umění. Naše maminky byly dost odkázané na několik „nemastných neslaných“ kuchařek, které na trhu byly a tak si hlavně předávaly svoje vlastní tipy, které mnohdy vznikly metodou „pokus-omyl“, a podle toho taky chutnaly. Tento recept se však ke mně taky dostal takovou cestou, jídlo jsem poznala u jedné z maminek, s nimiž jsem trávila svůj čas během první rodičovské dovolené. Moc se mi ale líbí jeho jednoduchost i chuť a proto jsem se rozhodla tento pokrm vařit tento týden.

Pro 4 porce budete potřebovat:

zhruba půlku menšího květáku rozebraného na malé růžičky

3-4 menší nové brambory

mandle, ideálně tenké plátky

1 konzervu kokosového mléka (stačí 200-300 ml)

koření garam masala a trochu čerstvého zázvoru

česnek a cibuli

asi 2 dcl zeleninového bujónu

lžíci olivového oleje

200-300 g rýže, (ideálně Basmati)

Cibulku zpěníme na olivovém oleji, pak přidáme mandle a koření garam masala. Do této kořeněné směsi nasypeme brambory a květák, chvíli restujeme, pak podlijeme zeleninovým bujónem a kokosovým mlékem a vaříme doměka. Dokončíme tím, že osolíme, přidáme nastrouhaný zázvor a prolisovaný česnek a podáváme s rýží.

 

Jak na stres ve školním roce

Školní rok je v plném proudu. Zase ranní vstávání za tmy, chystání svačin, kontroly úkolů, hledání zapomenutých školních potřeb, rozvážení dětí na kroužky a večer padák do postele, opět za tmy. Děti zlobí a žadoní o pozornost během dne, jejich tatínkové ještě víc, navíc v pozdních večerních hodinách. Oproti prázdninám, kdy se program pro děti poskládal tak nějak sám a svačiny vyrostly přímo na stromě, školní rok přináší kupu starostí a stresu. Co dělat, aby se tento stres zbytečně nestupňoval? Podívejme se, co na to říká věda.

 

Více si přečtete v článku na webu Libčických novin, kam jsem začala pravidelně přispívat od října 2015 se svými tématy rodinné mediátorky a koučky.

Když je vize realitou a strategie akcí

bata_obalV angličtině jsem se rozepsal na blogu Business Ethos k tématu, v čem je právě pro dnešní dobu inspirativní "stará škola" manažerů pocházejících ze Střední Evropy jako byl Tomáš Baťa či Peter Drucker a jejich následovníci. Chceme-li se dobrat alespoň ke společnosti "snesitelných institucí" (bearable institutions), jak to velmi pragmaticky na základě svojí celoživotní zkušenosti charakterizoval Drucker, je potřeba celosvětově pracovat na takové kultuře v byznyse, která překročí čistě prvoplánové, privátní zájmy.

Navíc nad rámec anglické verze dodávám, že přinejmenším v případě, kdy chce být značka atraktivní pro potenciální zaměstnance z generace Y (nazývaná v angličtině převážně "Millenials") a Z a udržet si je po delší dobu, je zamyšlení nad touto otázkou poměrně vhodnou strategickou úvahou :-).

 

Než začnete s PROČ, měli byste vědět KDO

SimonSinekSimon Sinek se proslavil svou teorií popsanou v knize Začněte s proč. Zejména na příkladu firmy Apple doporučuje před klasičtější představení toho, CO firma dělá a JAK to dělá, vytvořit jasné PROČ. To ve stručnosti: přitáhne zájem, stane se ideálně i misí a hlásnou troubou značky. Moje zkušenost ze Střední Evropy je taková, že předně daleko důležitější je KDO věc dělá a jestli vlastně ví dost dobře, kým je. Až podle toho může nastavit svoje PROČ ve firmě a na něm postavenou misi opravdu správně, aniž by šel špatným směrem. Stručný příspěvek k tomuto tématu v angličtině mi byl publikován 6. dubna 2015 na blogu Business Ethos.

Doplnění - 31. srpen 2015:

6. července 2015 vydal časopis Forbes článek zabývající se podobnou tematikou, podle nějž moji tezi potvrzují i sales experti z USA.

Vydělávání malých podnikatelů na webu v Česku: co funguje a co ne

Když jsem byl 23. prosince s Míšou nakupovat zbytky dárků pro naší velkou rodinu, nebylo možné si na poloprázdném Václaváku nevšimnout, že prodej se přesunul jinam. Nejen do obchodních center na okraji, ale hlavně na internet. Na první pohled se tak zdá, že je i na českém internetu úspěch podnikání zajištěn. Zdání ovšem klame a skutečnost je barvitější. Na základě každodenní práce s různými typy klientů lze rozdělit úspěšné druhy podnikání, jejichž výsledky lze navíc měřit.

V tomto shrnutí v žádném případě nejde o objevování nových končin pro online experty. Jde spíše o základní přehled pro lidi, kteří se na nás obracejí a nemají až tak rádi všechny ty technické věci kolem webu. Například poskytují služby lidem v oblasti módy, zdraví či osobního rozvoje, rozhodují se o možnostech podnikání na webu a ztrácí se v houšti odborných článků, blogů, zkratek a termínů. Často nemají dokonce ani chuť zahajovat překotné aktivity na obchodně ani brandově nepříliš fungujících sociálních sítích. Prostě se chtějí věnovat hlavně svému oboru a neztratit se zvláštnostmi internetu zbytečně moc času.

V minulém roce za námi chodili lidé s těmito třemi typy problémů.

Slide3

|1| konec bezplatného zobrazování na facebooku

V roce 2014 přicházeli rozladění lidé, jejichž značka má na FB svojí stránku. Samozřejmě z toho, že měli fanoušky na FB v minulých letech, byli sledovaní zajímavým počtem lidí a díky změnám "facebookových politik" se jim již nedaří zobrazovat zprávy o aktivitách takové značky pro drtivou většinu těchto vlastních fanoušků. FB jinak do roku 2014 považovali za jedinou alespoň částečně marketingově a obchodně fungující sociální síť v Česku. Často i bez rozsáhlých investic do placených reklam. [Pokračování...]

Brána mezi vnitřními hodnotami a expanzí navenek

Dnešní trojboj přinášející zajímavé informace o Bráně k dětem, která patří k našim dlouhodobým klientům, končíme druhou částí videa s její majitelkou. Dozvíte se mimo jiné, jak v Bráně pracují s týmem a snaží se budovat pevné vnitřní základy značky, co přinesl letošní Retail summit a taky co se letos chystá směrem navenek.

 

Prodej je lidský, dokonce bytostně lidský

Když jsem s leadershipem Brány k dětem společně tvořil slogan značky, z něhož vzešel nakonec i název tohoto časopisu, vedli jsme diskusi o tom, jak budou zákazníci přijímat slovo „nákup“.

Protože přes všechny bohulibé věci, okolo nichž se točí fungování Brány, o příjemnou atmosféru nákupu a poskytnutí co nejlepší služby prostě jde v prvé řadě. Proto je férové jasně sdělovat, že síla Brány k dětem stojí na tom, že si lidé rádi kupují kvalitní, většinou navíc i lokální a přírodní produkty.

KnihaProdavatJeLidske

PRODÁVAJÍCÍ, DEJ SI POZOR!

Obrátíme-li slovo „nákup“ o 180 stupňů, promění se ve slovo „prodej“. S tím už si lidé spojují řadu negativních konotací. Právě o hodnotových proměnách prodeje vypráví do češtiny nově přeložená knížka Daniela Pinka Prodávat je lidské vydaná brněnským nakladatelstvím Jan Melvil. Ta ukazuje, že filosofie, kterou prosazuje Brána k dětem, je plně v souladu s celosvětovými trendy.

Na mnoha hloubkových průzkumech i příkladech autor boří řadu předsudků o prodeji a ukazuje, že jsme se díky dostupnosti a sdílení informací na webu přestěhovali ze světa, kde si kupující musel dávat pozor na záludného prodávajícího, do světa, kde si musí dávat pozor zejména prodávající. Je to svět, v němž se poctivost a transparentnost stávají zřejmě „jedinou schůdnou cestou“. Poškodit značku neobratným či špatně motivovaným prodejem lze během několika minut, důvěra se může naproti tomu opětně budovat roky. [Pokračování...]

Brána mezi ekoplenkami a potěšením mužů

Zatímco minule jsme si o hodnotách v podnikání povídali v jedné ostravské restauraci se Zdeňkem Michálkem z HM Partners pouze nad tabletem, tentokrát jsem si pozval do improvizovaného mini-studia hned vedle alejí na třídě Kpt. Jaroše brněnskou podnikatelku Lucku Harnošovou a natočili jsme - kupodivu na první pokus - video. Podívejte se sami na první díl toho, co vše je na Bráně k dětem, její historii a názorech její majitelky podnětné, zajímavé či snad i pro někoho kontroverzní :-). Druhý díl si můžete pustit zde.

Zralé firmy směřují k dynamické rovnováze

Povrchní pozorovatelé by teď měli na chvilku zpozornět. Rozhodl jsem se totiž udělat rozhovor s podnikatelem se sídlem v Ostravě, který loni oslavil šedesátku a rozvíjí svou firmu v oblasti managementu a osobního rozvoje zejména díky řadu let trvající spolupráci se strojírenskými, stavebními a dalšími výrobními firmami. A to jak v tradičně průmyslově vnímaném Moravskoslezském kraji, na Valašsku či ještě jižnějších částech Moravy, tak i v Čechách. Člověk opředený předsudky k věku, průmyslovému regionu či určitým oborům podnikání, by tedy snadno mohl očekávat, že Zdeněk Michálek bude klást důraz na jistoty hard managementu. A bude se s vědomím omezení zastaraleji uvažujících šéfů firem, jejichž manažeři ani zaměstnanci nemají rádi změny, těšit na důchod.

Nic takového neplatí, a proto pro mě naopak Zdeněk představuje v naznačených souvislostech jistý druh přírodního úkazu. Daří se mu totiž - aniž by užitečné prvky tvrdého managementu zavrhoval - navíc přesvědčovat firmy o důležitosti hodnot jako je rovnováha, smysl etického přístupu a ještě je pomáhá praktickými metodami dovést k dlouhodobému ekonomickému růstu.

Jak prosazovat ve firmách hodnoty, osobní rozvoj jejich lidí a zároveň u toho bez zbytečných tlaků a neuróz dosahovat zisku, jsem se zeptal při jedné ze svých návštěv stále zelenější metropole s ocelovou minulostí.

 

Co Tě osobně ovlivnilo, že jsi založil HM PARTNERS a vůbec začal s osobním rozvojem u firem v Moravskoslezském kraji a později i v dalších regionech?

Bylo to jednoduché, něco jsem zažíval sám na sobě v Tatře jako zaměstnanec či již před tím jako kluk v turistickém oddílu Stopařů, fungujícím podle skautských zásad. Viděl jsem určité pokličky, které si lidi dávají a zbytečně jim pak brání v jejich rozvoji. Když potom přichází nutnost rozhodnutí, jestli jít do nejistot nebo se něco nového naučit, lidé mají strach. Poté, co jsem ale začal makat na sobě a zjistil, jak tyto věci fungují, chtěl jsem je nabídnout i ostatním. [Pokračování...]

Jak nejlépe využít radost v roce 2014

Stejně jako v předchozích letech, mě Jirka začátkem ledna překvapil našim firemním PF. A opět jsem se dozvěděla něco nového z oblasti, která je pro mě jinak zemí nepoznanou – tentokrát z učení čínských mistrů. Informace, že nás čeká rok koně, který bude přát lidem odvážným, hravým a připraveným zřejmě zaujala i Vás. A vedle milých reakcí na Jirkovu nápaditost přišla i otázka pro mě: „Jak využít rok koně pro svůj osobní úspěch?“

Ať už bude tento rok jakýkoliv, je jisté, že bude pokoušet naši výdrž, stejně jako léta předchozí. A jakožto odbornice na radost Vám chci ukázat, jak pomocí radosti nástrahy tohoto roku zvládnout. Radost si totiž spojujeme s okamžiky, kdy dosáhneme úspěchu. Pravda je však taková, že radostné pocity potřebujeme nejvíc, když zažíváme neúspěch. Na následujících řádcích Vám přináším tři tipy, jak pomocí radostných pocitů zvýšit svou výkonnost, výdrž a invenci, ať už tento rok přinese cokoli.  [Pokračování...]

Proč školíme heutagogicky a co to znamená

Přiznávám se, taky mám zkušenosti s klasickým školením, kdy jsem dostala zakázku znějící třeba „time management“ a vytvořila si přibližnou osnovu, co bych měla asi účastníky o tématu naučit. Opakovaně jsem se ale setkávala s tím, že takové školení nepřinášelo výsledky, jaké jsem očekávala já a asi ani účastníci. Tedy skutečnou změnu jejich návyků.

Proč klasické školení nefunguje

Budiž mi omluvou, že jsem se takovým školením věnovala pouze nárazově ještě v dobách, kdy jsem byla profesionální právnička a manažerka a taky to, že moje školení byla hodnocena jako zábavná a teoreticky výborně zvládnutá.

I když jsem osnovu flexibilně měnila a improvizovala v rámci ní podle situace, stejně jsem narážela na problémy jako:

  • velmi rozdílná hladina vstupních znalostí a dovedností u jednotlivých účastníků, 
  • jiná úroveň, kam se zamýšleli díky školení vyvinout, 
  • různé důvody, které je vedly ke školení…

To vše dohromady způsobovalo, že při jednotlivých částech školení si přišla na své vždy jen část účastníků. Soudě podle dotazníků zpětné vazby si každý odnesl alespoň něco a nikdo nebyl vyloženě nespokojen.

Co má společného heutagogika s koučinkem

Přelom nastal až poté, co jsem si osvojila techniky koučování díky tréninku Art & Science of Coaching a získala v nich praxi při individuálním koučování. Začala jsem je využívat i pro školení a najednou jsem zjistila, jak přijít před účastníky bez přehnaně rigidní přípravy a proměnit jejich očekávání v hluboké poznání. Pomohly mi v tom nejen moje znalosti o tématu, ale především způsob komunikace, který umím díky koučování a který spočívá v naprosté důvěře v sebe i účastníky.

Ta je spojená s tím, že ty správné informace se samy objeví, budou-li všichni dobře vědět, co chtějí a k čemu to využijí a jsou především svobodně rozhodnuti se mnou trávit svůj čas a odnést si z toho maximum. [Pokračování...]

Co mám rozečtené

Skvělé služby: umějí je dělat i české firmy?

Konečně kniha, kde si kolektiv autorů kolem Adama Hazdry - experta na inovace ve službách z Jihomoravského inovačního centra - dal poctivou práci. S čím? Vedle srozumitelnosti textu a grafiky i s tím, aby sesbíral příklady českých firem, které se snaží zlepšovat jednu z oblastí, na níž si každý Čech, který vyjel aspoň jednou za západní nebo jižní hranici naší země, nejvíce stěžuje. Na úroveň poskytovaných služeb. Přitom trendy jsou jasné. Vedle rozvoje doposud neznámých služeb se i prodej výrobků s rozvojem společnosti a roustoucími nároky spotřebitelů musí stát příjemným zážitkem. Jinak už vícekrát nepřijdeme...

Jak si udržovat dlouhodobou radost a vášeň v manželství

digitalart
Zdroj: digital art

Nejsem vyloženě rodinný nebo vztahový kouč. Zaměřuju se na povzbuzení motivace, zejména v pracovním životě a vzdělávání. A mám pro to své důvody. Zatímco v pracovní oblasti na vás alespoň tu a tam jukne nějaká ta svobodná firma, jejíž zaměstnanci působí, jakoby společně šlukovali marihuanu (třeba tady; o Zappos píšeme i na našem blogu), manžele, kteří by po letech manželství vypadali radostně, moc nepotkávám.

Nevím, co se stalo, ale v posledních dvou měsících se mi ozvalo několik klientů, kteří potřebovali pozvednout svou motivaci v dlouhodobém vztahu. A ke všemu jsem i já zrovna po létech budování společného hnízda, rodiny a firmy hledala ztracenou vášeň a radost ve svém vlastním manželství.

Přitom zrovna radost je ten nejlepší druh motivace, která vychází zevnitř člověka. Aby však byla dlouhodobě udržitelná, musí vycházet z něčeho, co je také dlouhodobě udržitelné. [Pokračování...]

Co právě vařím

Těstoviny s bryndzou

Tenhle recept jsem před lety našla v časopise Marianne a na jaře se k němu vždycky opakovaně vracím. A to ze dvou důvodů: jednak má prý bryndza na jaře nejlepší kvalitu, jednak mi umožňuje čas u plotny zkrátit na minimum a raději si užívat jarního sluníčka.

Potřebuju k tomu jenom těstoviny, nejlépe dlouhé a ploché jako třeba pappardelle, bryndzu (pro 4 osoby zhruba 250 g), hrst oloupaných vlašských ořechů a jarní cibulku. Těstoviny jenom uvařím, posypu bryndzou, ořechy a nasekanou jarní cibulkou a je to hotovo. 

Time management nové generace: od disciplíny k radosti

Tento leden mě přivedl na myšlenku, že zakázky v koučování mají sezónní charakter. Všichni, kdo mě v tomto období oslovili, chtěli plánovat, vytyčit cíle, zjistit, kde vzít chuť je naplnit, jak je všechny zvládnout a zároveň se nezhroutit.

Fašouni a „ti druzí“

digitalart
Zdroj: digitalart

Jsem cílevědomý člověk. Stanovování cílů a cesta k jejich dosažení patří vlastně k mým koníčkům. Time management byl první oblastí mého lektorování ještě v době, kdy jsem se plně věnovala právu. Vycházela jsem v té době z myšlenek Stephena R. Coveyho, průkopníka time managementu 4. generace. Covey své myšlenky staví na etice charakteru, k jejímuž nalezení je potřeba notné dávky disciplíny. Posuďte sami: „Úspěšní lidé mají ve zvyku dělat věci, které neúspěšní dělají neradi. Dělají je také neradi, ale jejich nechuť je podřízena síle jejich záměru.“ (Covey: 7 návyků vůdčích osobností). Jsem člověk, který sám sebe dokáže „znásilnit“ k ledasčemu, takže se mi dařilo podle těchto zásad vést docela uspokojivý život. Viděla jsem však kolem sebe dost lidí, často velmi talentovaných, kterým jaksi nestačilo, aby nějaká činnost byla v souladu s jejich vizí a hodnotami. I přesto jejich motivace prostě vázla. Mezi takové patří i můj muž. Dlouho jsem to nechápala a zatímco on mě považoval za nelidského „fašouna“, já jeho zase za toho „neukázněného“. [Pokračování...]

Co právě vařím

Kapusta s pohankou

Jak jsem slíbila minule, jsem tu opět s receptem na kapustu, tentokrát s pohankou. Zrovna se hodí, protože Jirka i děti jsou nachlazení a jak známo, pohanka zahřívá organismus. Našla jsem ho před několika lety v kuchařce Dr. Jonáše, která obsahuje spousty zdravých receptů, z nichž mnoho už je pro mě na hraně stravitelnosti. Tento pokrm tvoří čestnou výjimku, chutná skoro celé rodině, a hlavně je velmi rychlý a snadný. Potřebuju k němu 1 hlávku kapusty, červenou cibuli, drcený kmín, 2 stroužky česneku, pepř a sůl a lžíci olivového oleje. Kapustu rozeberu na jednotlivé listy, omyju a dám vařit do hrnce s osolenou vodou. Než kapusta změkne, začnu vařit pohanku podle návodu (pohanku nasypu do vařící vody v poměru 1 díl pohanky na 1,5 dílu vody, povařím 3 minutky a pak nechám pod pokličkou 20 minut dojít). Nakrájím červenou cibuli a nechám zpěnit na oleji, přidám česnek nakrájený na plátky, drcený kmín a hned přendám z hrnce povařenou kapustu i s troškou vody, v níž se vařila. Když se kapusta malinko rozpadne a pohanka dojde, dáme to na stůl.

Demografická hrozba očima koučky

digitalart
Zdroj:

Dětí v Evropě prý ubývá. Před dvěma lety napsal sociolog Ivo Možný, že každá třetí vysokoškolačka v ČR je rozhodnutá zůstat bezdětná a v sousedním Německu už je to dokonce polovina (Vysokoškolačky a ty druhé, Respekt z 15. 5. 2011). Méně kvalifikované ženy je prý začaly dohánět. Já osobně považuju evropskou civilizaci za zdařilou a hodnou dalšího pokračování (sama jsem k ní taky přispěla dvěma přírůstky). Ale zároveň jsem koučka a v okamžiku, kdy koučuju, musím podpořit každého klienta v jeho vlastní cestě za štěstím a národní zájmy nechat stranou. A tak jsem nedávno byla v postavení koučky jedné mladé, vzdělané klientky, která při koučování najednou sama sobě položila otázku: „Proč bych vlastně měla mít děti?“ [Pokračování...]